Organizátor festivalu Kytara napříč žánry Stanislav Barek vystoupil na společném pódiu se světovým Tommym Emmanuelem


14.3.2016 | 11:00
Vytisknout    Poslat emailem
 
V neděli 13. 3. 2016 se v pražském Rudolfinu uskutečnil ojedinělý koncertní zážitek, který nadchl nejen kytaristy – v rámci oslavy svých šedesátých narozenin se ve Dvořákově síni sešli Tommy Emmanuel a Stanislav Barek i další hvězdy české kytarové hudební scény.
Životem s kytarou napříč žánry – tak zní motto českého kytaristy Stanislava Barka, který zkraje léta oslavil své šedesáté narozeniny. K narozeninám si nadělil koncert s Tommy Emmanuelem (který své šedesátiny oslavil před deseti měsíci) a vydání speciálního CD, jehož oficiální křest se bude konat za několik týdnů a na kterém najdou posluchači také bonusové nahrávky předních světových kytaristů, jakými jsou Peppino D´Agostino, Laurence Juber, Dylan Fowler nebo žijící legenda – Tommy Emmanuel. Kromě Barkových vlastních skladeb a oblíbených ragtimů se na CD objevuje i úprava Smetanovy Jiřinkové polky či lidové písně Ej, padá, padá rosička.

Významnému českému akustickému kytaristovi Stanislavu Barkovi byla do vínku vložena láska ke kytaře ve všech formách a žánrech. Festival Kytara napříč žánry, jehož je organizátorem, platí mezinárodně za jeden z nejuznávanějších. Letos se jeho konání netradičně protáhla až do jara – speciální koncert v Rudolfinu uzavřel loňský ročník festivalu nezapomenutelným způsobem.

Slavnostní večer byl zahájen „předáním“ nového CD Stanislava Barka do jeho rukou, jako dárek k narozeninám, který mu pomohli nadělit jeho přátelé. Následovalo Barkovo oficiální pozdravení a poděkování směřované mezi diváky k jednadevadesátiletému prof. Jirmalovi, který naučil nejen Stanislava Barka, ale – jak tvrdí pořadatel koncertu – „celou Českou republiku“ hrát na kytaru.

Poté, co se Barek divákům představil svou nostalgickou skladbou Západ slunce nad Mazatlánem (která je autorovou vzpomínkou na pobyt v Mexiku), na podium nastoupil Adib Ghali, s nímž v roce 1989 Barek vytvořil známé duo. V průběhu celé první části večera pak na jevišti defilovali domácí i zahraniční kytaristé, mezi nimi slovenský rodák Norbi Kovács, Velšan Dylan Fowler a členové uskupení Njorek.

Norbi Kovács spolupracoval již s řadou interpretů, například písničkářkou Radůzou. Je členem skupiny Lokomotiva (6 let hostem televizního pořadu S politiky netančím), Růžový brejle (spoluzakladatel společně s Ivanem Hlasem) a Ivan Hlas trio. Hostuje s kapelou PH 5,5. Věnuje se i hudbě filmové a scénické (Dejvické divadlo). Stanislav Barek jej na koncertě představil zároveň jako producenta své nové desky.

Dylan Fowler zahrál v rámci koncertu dvě své skladby, které odkazují na keltské kořeny jak velšského, tak irského hudebního dědictví. Diváci jeho interpretační svéráz a kvalitu kompozic s uměleckou hloubkou a sugestivitou ocenili bohatým potleskem.

Na závěr večera vystoupili se dvěma svými písněmi (V tej uherskej krajině a V tej našej zahrádke) členové uskupení Njorek, které v roce 2003 založil Stanislav Barek s violoncellistou Jaroslavem Olinem Nejezchlebou a citeristou Michalem Müllerem a které poprvé přitáhlo výraznou pozornost diváků i hudebních kritiků na udílení Cen Anděl v roce 2005. Formace se zaměřuje na vlastní úpravy moravských lidových písniček a ty, které předvedli na koncertě, zněly znamenitě, v dokonalé harmonii a originálním aranžmá.

Ve druhé části večera vystoupil na jeviště Australan Tommy Emmanuel a následovala téměř devadesátiminutová smršť jeho obdivuhodné energie, technické dokonalosti a žánrové rozrůzněnosti skladeb, která odehrál, od jazz a blues přes country a folk po rock i rock´n´roll.

Tommy Emmanuel byl v roce 1998 nominován na cenu Grammy v kategorii County Instrumental Performance za píseň Smokey Mountain Lulaby (duet s Chetem Atkinsem) a jeho skladba Gameshow Rag/Cannonball Rag vyhrála v roce 2007 cenu „Instrumentální skladba roku“ na 35. Country Music Festivalu a v témže roce byla nominována na cenu Grammy v kategorii Best Country Instrumental Performance. V roce 2008 byl zvolen ve čtenářské anketě časopisu Guitar Player Magazine „Nejlepším akustickým kytaristou“.

Temperamentní autor a interpret dokáže fascinujícím způsobem propojit dramaturgii svých skladeb tak, že se v přirozeně působících pásmech střídají písně vemlouvavé a intimní, rytmické a dynamické s rozjímavými a tklivými. Umělec zahrál své vlastní skladby i kompozice od jiných autorů; nechyběly například slavné kytarové skladby od The Beatles (Still My Guitar Gently Weeps), The Last Steam Engine Train (Leo Kottke) nebo působivě odehraná Somewhere over the Rainbow.

Nechyběly žádné z umělcových kultovních klasik, například I Still Can´t Say Goodbye, původní píseň písničkáře Cheta Atkinse, na kterého Tommy Emmanuel v rámci svého výstupu zavzpomínal.

Charismatické, energické, dynamické vystoupení australské hvězdy samozřejmě zahrnovalo komplexní fingerpicking (Travis finger picking), který Tommy „převzal“ od Cheta Atkinse, i osobitý perkusivní způsob hry na kytaru, přičemž diváci nebyli ošizeni ani o tradiční odhazování pomůcek, které hudebník využíval ke hře na kytaru, v průběhu hry samé.

Svižné melodie, které rozhýbaly sál, vystřídaly ve druhé půli skladby pomalejší, bluesovější, které umělec zahrál i zazpíval se šarmem a citlivostí sobě vlastními, způsobem jedinečným a umělecky přesvědčivým a ve třetí sekvenci se energie skladeb opět zrychlila.

Obecenstvo ocenilo Tommyho přátelský kontakt nejen s řadami diváků před jevištěm, ale také na balkonech, kde mnozí nadšenci v průběhu celého Tommyho výstupu stáli, aby na něj dobře viděli, nebo aby se mohli volně pohybovat do rytmu odehraných písní.

Z nejnovějších skladeb uvedl hudebník například Never too Late, kterou uvedl několika slovy týkajícími se jeho vnitřního životního motta a také informací o narození dcerky Rachel, na což diváci reagovali potleskem, za který byl hudebník vděčný a nezapomněl zmínit, že musí vyřídit své ženě, že vřelé české publikum aplaudovalo jejich dceři.

Hudba a hra Tommyho Emmanuela je plná rozličných harmonií, libozvuků a inovací, které se na posluchače valí jedna za druhou a nenechají ho téměř nadechnout. Jeho přednes je vpravdě dech beroucí. V úplném závěru večera se k Tommymu přidal na jevišti Stanislav Barek a společně předvedli dva kytarové duety v kamarádské atmosféře dlouholetých přátel vystupujících na jednom jevišti.

Vřelá a přátelská atmosféra celého večera skvěle naladila přítomné diváky, kteří vykoupili jak večerní koncert, tak odpolední matiné, které muselo být z důvodu velkého počtu nadšených diváků přidáno. Mezi umělci a diváky vznikla fascinující propojenost, která učinila z večera nejen po technické a hudebně profesionální stránce zdařilý koncert, ale komplexní zážitek autentický, sugestivní a ryzí.

Zasloužené dlouhotrvající standing ovations – několikrát zopakované (a Tommy přidával a přidával, aby diváky nasytil), ocenily nejen výstupy umělců v rámci večera, ale unikátnost koncertu samého, který Stanislav Barek zorganizoval. Za redakci nenudtese.cz přejeme Stanislavu Barkovi hodně štěstí a zdraví a festivalu Kytara napříč žánry, aby i nadále uměl publiku přiblížit kytaru a kytaristy z celého světa v jejich širokém uměleckém záběru formou unikátní a nevyčerpatelnou.

 

Napsal: Martina Doležalová
Další články autora
 


Nejčtenější články

Všechny články  
 

 






Bavte.se: Kolektiv  |  Napište nám  |  Připojte se k nám  |  © Copyright 2005 - 2006, iD-SIGN, Všechna práva vyhrazena