čtvrtek 14.11.2019, svátek má Sáva




Úvodní stránka
Kultura dnes
Kam zítra
Multikina
Kalendář akcí
Začíná za chvíli



Všechna města
Hledejte v 



  Rubriky







Jak jsem začínal


20.10.2009 | 15:30
 
Všechno to začalo to vskutku podivně. Měl jsem vykonávat praxi na Základní škole U Krčského lesa. Jméno zní idylicky, vevnitř to ale spíš připomínalo zoologickou zahradu... První den a já osel jsem si zapomněl přezůvky.

Takže chodím hezky v ponožkách, a to mám na pravym palci díru, protože jsem si ráno v tom stresu a ještě v polospánku tý díry nevšim´... Zatím jsem měl chodit jenom na náslechy... Ale onemocněla jedna češtinářka a druhá mi povídá: - Mladíku, já to všechno nestíhám, ale abys nezačínal tak zhurta, vezmeš si poslední hodinu sloh. Je to devítka, máš k nim věkově ještě poměrně blízko, ale protože není učebna, je to v dílnách u tělocvičen. Tak abys to nehledal.
No, hlavně, že to není literatura. Tý jsem se bál. Z kabinetu jsem vyrazil odhodlaným krokem přes celou školu k tělocvičnám, připravenej na svůj první učitelskej výkon vůbec, první učitelskej výkon, kterej jsem měl předvíst v dílnách u tělocvičen, protože nejsou učebny, žákům, který jsou mi věkově ještě poměrně blízko, nepřipravenej, ale hlavně v ponožkách a s dírou...
V upocenejch rukách jsem žmoulal učebnici českýho jazyka pro devítku, tužku a kroužkovej blok. Vešel jsem. Dílna byla plná hluku. Holky s dlouhejma vlasama je měly zezadu utažený do svěráku, a kluci je přitom píchali důlčíkem do zadku. Ani holky s krátkejma vlasama nepřicházely zkrátka, ty kluci zas plácali úhelníkem. Dva cikáni vzadu bušili kladivem o svěrák. Pak všechno stichlo. Ukázalo se, že sloh už měli, že si to s paní učitelkou prohodili a teď maj mít literaturu...

***
VLASTNĚ JSEM ZAČÍNAL DVAKRÁT

Vlastně jsem začínal dvakrát. Tohle byla praxe na gymplu, a to už je těžší. Zástupkyně mě uvedla do kabinetu.

- Nazdar, mně můžeš tykat, já jsem Petr, řekl Petr.
- Já jsem Ondra, ahoj.
- Tak hele, u mě budeš na praxi, ničeho se neboj.

Ničeho konkrétního jsem se nebál, ale tak nějak celkově jsem se bál.

- Hele, dneska slavim třicítku, tak si tady vem. Chlebíčky a ... bílý, nebo červený?
- Červený. Teda jenom trochu.
- Neboj. Budu tě potřebovat až od devíti. Je to prvák. Já už ale poběžim, protože už zvonilo. Jenom hele, naposled jsme dělali Erbena, tak kdybys s nima moh´ přečíst Vodníka a trochu jim k tomu něco říct, a nestyď se, ber si chlebíčky i sušenky, vínko si dolej... Já pádim!

Poplácal mě po rameni a já se lek´, a vínem si polil košili... no co, přijdu do třídy politej vínem... U toho Vodníka se to ztratí...

Milá žákyně v průhlednejch kalhotech v první lavici u okna mi řekla, že jsem sympaticky politej červeným vínem. Představila se jako Natálka. Trochu jsem se začervenal. Otevřel jsem Kytici, kterou mi Petr půjčil v kabinetě, na záložce, kde měl bejt Vodník. První dvě stránky Vodníka byly vytržený, takže to začínalo až třetim zpěvem. Začátek třetího zpěvu byl celej přeškrtanej a místo toho tam bylo vepsáno:

Nevesely, truchlivy,
jsou ty vodní hovna,
krásná je jen Natálka,
ohnutá či rovná,
nevesely truchlivy,
jsou ty vodní bozi,
nejhezčí je Natálka,
a ty její kozy...

Autor: Ondřej Hník


 




  Obrázky ke článku

 

Více obrázků   


  Doporučujeme


  Hejbejte.se!




 






Bavte.se: Kolektiv  |  Napište nám  |  Připojte se k nám  |  © Copyright 2005 - 2006, iD-SIGN, Všechna práva vyhrazena