neděle 17.11.2019, svátek má Mahulena




Úvodní stránka
Kultura dnes
Kam zítra
Multikina
Kalendář akcí
Začíná za chvíli



Všechna města
Hledejte v 



  Rubriky







DEKKADANCERS s červeným čudlíkem na Jatkách 78 aneb to bylo maso!


28.6.2016 | 20:00
 
V pondělí 27. 6. proběhla na holešovických Jatkách 78 (Pražská tržnice) rozlučka tanečníků z DEKKADANCERS s divadelní sezónou. A stála za to!
Komponovaný večer s názvem Čudlík pod dekou (kombinace stvořená z názvů první a třetí části představení) o třech částech, tradičně hýřící vtipem, nadsázkou a koketním humorem, zahájili tanečníci kusem nazvaným Červenej čudlík, k němuž choreografii vytvořili Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát ještě za časů svého studia na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy.

Ve vystoupení, ve kterém nechybí v rolích tanečníků-herců zakládající členové souboru Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát a Marek Svobodník, se protagonisté snaží každý pro sebe získat magický čudlík, který umožňuje majiteli ovládat ostatní a přenášet se v čase i prostoru, čímž vzniká na scéně pestré dění, doprovázené různorodou hudbou ze záznamu, ve kterém jsou zakomponovány i distinktivní zvuky jako pláč či smích.

Na scéně se odvíjí evoluce člověka z opice do pračlověka (za doprovodu tónů Smetanovy Vltavy a s důvtipným tanečním leitmotivem, který postupným štafetovým postrčením vždy předchozího tanečníka symbolicky umožňuje „krok vpřed“ v rámci vývoje), ostrá vojanda (Tereza Kučerová) velí pěti narcistním hochům, kteří se ocitají ve značně submisivní pozici, a na jeviště vbíhá (nečekaně z hlediště) Jakub Rašek, který ze sebe strhne konvenční černý rolák a kalhoty a objeví se v bílém aristokratickém kostýmu prince Siegfrida, aby odtančil sólovou variaci ze třetího jednání Labutího jezera.

Tak jako čudlík umí přepnout mezi časem a prostorem, mění také taneční výrazivo a jazyk z vytříbené techniky moderního a postmoderního baletu do výrazově bohaté posunčiny, záměrné neohrabanosti, či plně klasického a neoklasického tanečního vyjádření.

Druhá část večera přinesla dvě choreografie Marka Svobodníka: Faunovo odpoledne a Petit Cord.

V pojetí Faunova odpoledne – L’après-midi d’un faune (název vychází ze stejnojmenné doprovodné slavné skladby Clauda Debussyho) – odbočil Svobodník od mnohých známých choreografických zpracování tohoto velkolepého díla a snění božského fauna proměnil ve snění studenta přírodních věd, jehož nymfami, múzami či gráciemi se staly tři svůdné tanečnice v důmyslných průsvitných plastových pláštích, které upomínají na science fiction a fantaskní kostýmy z filmů 60. let (kostýmy: Marek Svobodník, Denisa Horová). Každá nymfa si hlídá svůj malý stromek, jež mohou symbolizovat panenství nebo stromy poznání.

Explicitní, vábivé, sexuálně nabité pohyby tanečnic oscilují na rovině graciéznosti a aristokratické vznešenosti nikoli nepodobné sochám v antických fontánách a manipulátorské chtivosti, která z nymf činí nymfičky a nymfomanky, kterým student (Jonáš Dolník), podroben primární a přirozené síle chtíče, propadá.

I v kompozici Petit Cord prokázal Marek Svobodník svůj výrazný choreografický talent založený na bystrém vtipu, tanečních hříčkách a výrazné kombinaci zajímavých tanečních figur a posunků.

Filozoficky si tato choreografie klade za cíl poukázat na rozšířený jev dneška týkající se kradení a vykrádání. V duchu hesla „ať žijí umělecké krádeže, víno, ženy, sranda a ticho“ se na jevišti odvíjí taneční příběh tří toreadorů, skloubený s vynalézavou pantomimou a explicitními gesty, který vyznívá – v doprovodu slavné Petite Mort W.A.Mozarta – záměrně groteskně, takže není divu, že se na jevišti dokonce jeden z tanečníků prohání na kolečkových bruslích v roli úslužného číšníka. Důležitou úlohu sehrávají nápadité a důmyslné kostýmy (Pavel Knolle), zejména pak rozlehlé pojízdné manýristické korzetové šaty, které se v trefných momentech objevují a slouží jako dobrá „zástěrka“.

Závěrečná část večera patřila rozpustilé hříčce z choreografické dílny Viktora Konvalinky a Tomáše Rychetského – Dekka pod dekkou. Diváky zavádí do nádražní italské taverny, kde italský temperament vyvolává hádky a konflikty, vášnivě svádí a láká, nejde daleko pro ránu a bitku a přitom velebí lásku k životu. Skvěle zvolený hudební doprovod, ve kterém jsou ve velké míře zastoupeny hity slavného italského hudebníka Paola Conte (včetně notoricky známé It´s wonderful), ladí s náladami tanečníků-herců a dokresluje jejich jednání.

Výkony tanečníků jsou vyvážené po taneční i herecké stránce. Velký prostor dostává Štěpán Pechar jako typický italský don juan a své role se zhostil s uměleckou přesvědčivostí a sugestivním zápalem.

Unikátní, alternativně laděný prostor Jatka 78 nabízí široké možnosti využití a performance souboru DEKKADANCERS v nich nabyla dalšího svěžího rozměru, který umocnil i důmyslný světelný design (ve Faunově odpoledni dojem z působivých tanečních kreací podpořila stínohra těl reflektovaná po stěnách kolem jevištního prostoru), rozvrstvení scény a vstupy tanečníků na ni z nejrůznějších "šál" a směrů, včetně hlediště.

Standing ovations diváků v kompletně vyprodaném hledišti jsou jasným důkazem toho, že DEKKADANCERS umí nabídnout atraktivní, svérázný a osobitý tanečně-herecký jevištní tvar, který umí zaujmout i pobavit. A je zřejmé, že se studnice nápadů tohoto inovátorského uskupení, které si klade za cíl vymanit se z tradičních forem kamenných divadel, jen tak nevyčerpá.



 




  Obrázky ke článku

 

Více obrázků   


  Doporučujeme


  Hejbejte.se!




 






Bavte.se: Kolektiv  |  Napište nám  |  Připojte se k nám  |  © Copyright 2005 - 2006, iD-SIGN, Všechna práva vyhrazena