sobota 24.8.2019, svátek má Bartoloměj




Úvodní stránka
Kultura dnes
Kam zítra
Multikina
Kalendář akcí
Začíná za chvíli



Všechna města
Hledejte v 



  Rubriky







Kytarová legenda Tommy Emmanuel si podmanila publikum v rámci Kytary napříč žánry


30.11.2014 | 13:00
 
Letošní sedmnáctý ročník festivalu Kytara napříč žánry svým osobitým hudebním vystoupením uzavřel Tommy Emmanuel, aktuálně nejlepší světový akustický kytarista, v Kongresovém paláci, v sobotu 29.11. Jeho hostem se stal Peppino D´Agostino a oba elitní hudebníci zajistili divákům výjimečný tříhodinový hudební zážitek, který nenechal nikoho na pochybách, že Kytara napříč žánry rozhodně má stále čím zaujmout a překvapit.
Oba kytaristé mají společnou nejen velmi různorodou a působivou hru a hudbu, ale taktéž to, že jejich původní vzdělání vůbec nesouviselo s hudbou. Svou vlastní pílí, talentem, uměleckou vynalézavostí a přesvědčivostí se vypracovali mezi kytarové špičky. Peppino D´Agostino, držitel mnoha prestižních hudebních ocenění, rodilý Ital žijící v Kalifornii, který večer zahájil, kombinuje technickou zručnost s lyrickým cítěním. Používá neobvyklé melodie a stejně jako Tommy Emmanuel rád využívá techniky hraní na pražcích levou rukou, zatímco pravá ruka doprovází ve stylu perkuse.

Temperamentní autor a interpret nezapře své italské kořeny, jeho hudba je živá, ale zároveň vemlouvavá a intimní, což dokonale prokázala například skladba Penumbra (Polostín) pocházející ze stejnojmenného alba, jíž autor uvedl slovy: „Každý jsme jako ta šedivá část v černém stínu, snažíme se být lepší, překonat sami sebe, vystoupit ze tmy.“


Velmi sugestivní byla jeho závěrečná píseň The Blue Ocean, u níž hudebník požádal diváky, aby zavřeli oči a vnímali hudbu jen skrze sluch, čímž ji více procítí, protože se nenechají rozrušit ničím, co by mezitím přijímal zrak.

Po přestávce již na jeviště nastoupil hlavní hřeb večera, Australan Tommy Emmanuel, který byl v roce 1998 nominován na cenu Grammy v kategorii County Instrumental Performance za píseň Smokey Mountain Lulaby (duet s Chetem Atkinsem) a jehož skladba Gameshow Rag/Cannonball Rag vyhrála v roce 2007 cenu „Instrumentální skladba roku“ na 35. Country Music Festivalu a v témže roce byla nominována na cenu Grammy v kategorii Best Country Instrumental Performance. Před šesti lety byl Tommy Emmanuel zvolen ve čtenářské anketě časopisu Guitar Player Magazine „Nejlepším akustickým kytaristou“.

Umělec ve dvou a půl hodinovém defilé zahrál své vlastní skladby i kompozice od jiných autorů; nechyběly například slavné kytarové skladby od The Beatles (Here Comes the Sun, Still My Guitar Gently Weeps) nebo působivě odehraná (Harold Arlen, text: Yip Harburg).


Žánrová rozrůzněnost a rozličnost, kterou slavný Australan na jevišti představil, čítala písně jazzové, bluesové, folkové, i skladby s inklinací k roku či popu. Nechyběly žádné z umělcových kultovních klasik, například Old Photographs nebo I Still Can´t Say Goodbye, původní píseň písničkáře Cheta Atkinse, na kterého Tommy Emmanuel velmi citlivě zavzpomínal, stejně tak jako na svého vlastního otce, který zemřel, když Tommymu bylo pouze jedenáct let.

Charismatické, energické, dynamické vystoupení australské hvězdy samozřejmě zahrnovalo komplexní fingerpicking (Travis finger picking), který Tommy „převzal“ od Cheta Atkinse, i osobitý perkusivní způsob hry na kytaru, který se Tommy divákům pokusil v krátké, vtipné, didaktické lekci též vysvětlit (metronom při umělcových trénincích musí skutečně tikat velmi rychle). Diváci nebyli ošizeni ani o tradiční odhazování pomůcek, které hudebník využíval ke hře na kytaru, v průběhu hry samé.

Svižné melodie, které rozhýbaly sál, vystřídaly ve druhé půli skladby pomalejší, bluesovější, které umělec zahrál i zazpíval se šarmem a citlivostí sobě vlastními, způsobem jedinečným a umělecky přesvědčivým. Diváci též ocenili jeho přátelský a důvtipný kontakt s kameramanem na pódiu, který natáčel blízké záběry, jež byly promítány na velkoplošné projekční plátno pro lepší divácký zážitek, kdy bylo velmi dobře vidět techniku hry – k čemuž Tommy přidal též mnohé obličeje a žerty. 


Hudba a hra Tommyho Emmanuela je plná rozličných harmonií, libozvuků a inovací, které se na posluchače valí jedna za druhou a nenechají ho téměř nadechnout. Jeho přednes je vpravdě dech beroucí a koncert překvapivé délky uběhl tak rychle, že jeho trvání divák ani nezaznamenal.

V úplném závěru večera se k Tommymu přidal na jevišti Peppino D´Agostino a předvedli společně několik kytarových duetů.

Vřelá a přátelská atmosféra celého večera, kterou se podařilo udržet i přes nepříliš komorní charakter chladného a „roztahaného“ Kongresového paláce, skvěle naladila přítomné diváky, jichž se sešlo kolem dvou tisíc. Mezi umělci a diváky, jakkoli šlo o one-man-show, která mohla ve velkém prostoru a při zmíněné délce vyznít poněkud nudně, vznikla fascinující propojenost, která učinila z koncertu nejen po technické a hudebně profesionální stránce zdařilý koncert, ale komplexní zážitek autentický, sugestivní a ryzí.

Zasloužené dlouhotrvající standing ovations nepatřily pouze oběma interpretům, kteří v rámci večera vystoupili, ale unikátnímu festivalu Kytara napříč žánry, který nepropadá ani po letech úspěchů snobství a nadřazenosti, ale nadále pracuje na tom, aby diváckému publiku přiblížil kytaru a kytaristy v jejich širokém uměleckém záběru formou unikátní a nevyčerpatelnou. 

Foto: Michal Urban




 




  Obrázky ke článku



 

Více obrázků   


  Doporučujeme


  Hejbejte.se!




 






Bavte.se: Kolektiv  |  Napište nám  |  Připojte se k nám  |  © Copyright 2005 - 2006, iD-SIGN, Všechna práva vyhrazena