čtvrtek 20.6.2019, svátek má Květa




Úvodní stránka
Kultura dnes
Kam zítra
Multikina
Kalendář akcí
Začíná za chvíli



Všechna města
Hledejte v 



  Rubriky







„Největší písničkář planety“ proháněn duchem Mozarta v pražském Stavovském divadle


23.10.2013 | 15:00
 
V pondělí 21.10.2013 se českému publiku poprvé v Praze (vloni už ale na Colours of Ostrava) představil kanadský hudebník a zpěvák, Rufus Wainwright.
Tvorba, stejně jako život této výrazné osobnosti, svérázného dandyho, překypuje bohatostí emocí a lyričnosti. Nenapravitelný romantik se silným tenorem okouzluje své fanoušky po celém světě dekadentně trýznivými, romanticky melancholickými, někdy i teatrálními melodiemi a svébytným humorem, v rámci nějž si nebojí utahovat i ze sebe, ze svého egocentrismu a narcismu, který bývá blízký umělcům-gayům.

Wainwright na jeviště nastoupil v dobrém rozmaru, a jakmile divákům poslal několik vzdušných polibků, pustil se ihned do hry. Jako velký milovník opery hned v počátku uvedl několik skladeb, u kterých se inspiroval Verdim (a připomněl divákům, že letos slavíme dvousté výročí od jeho narození), Bizetem a Mozartem. Wainwright jako skladatel se cítil poctěn, že může koncertovat právě na tak důležitém místě, jakým je divadlo, kde se odehrála premiéra Dona Giovanniho.

V průběhu večera se pustil i do krátkých vyprávění o svém životě, o svých blízkých a dokonce zmínil svou první návštěvu v Praze, kdy byl ještě pubertálním snílkem, tak somnambulním a osamoceným. Než odehrál jednu ze svých nejslavnějších písní, Hallelujah od Leonarda Cohena, kterou přepracoval pro film Shrek, vzpomněl taktéž na Jeffa Buckleyho a jeho verzi této nahrávky, stejně tak jako jeho fascinující hlas a tragickou smrt. Dnes již slavný hudebník a zpěvák přiznal, že než se stal úspěšným, záviděl Buckleymu jeho slávu, ale když se potkali, v době, kdy se Wainwrightův podpis stával žádaným, necítil už zášť, jen obdiv – a touhu, Wainwright je zkrátka ve svých vyprávěních nadmíru otevřený, často až dětsky naivní, a tak na rovinu přiznal, že doufal, že by mohl s Buckleym spát.

Dle původního plánu v rámci večera vystoupit Soňa Červená a Wainwright měl v doprovodu orchestru zahrát několik Shakespearových sonetů, které hudebně zpracoval. Jelikož nechtěl publikum o sonety ochudit, zahrál jich několik i bez orchestru a naší jedinečné mezzosopranistky. I když si zpěvák nepamatoval čísla sonetů, které zahrál, je nutné přiznat, že je hudebně pojal umně a přesvědčivě.

Rufusova známá žánrová odvaha jej přiměla k tomu, že na jevišti několikrát zaměnil klavír za doprovod kytarový, ale pravdou je, že hudebníkově vzrušující hře na klavír nemůže jeho kytarová dovednost konkurovat – Rufus si na kytaře vystačí s pár akordy a primitivním, monotónním grifem pravé ruky, která přejíždí po všech strunách ve stejném rytmu.

V rámci večera zazněly snad všechny nejznámější Rufusovy písně, přes Cigarettes and chocolate milk a California po Who are you New York, baladické vyznání této metropoli, a Out of the game (trochu na jevišti chyběla Helena Bonham Carter), titulní skladu Rufusova posledního sólového alba, která vystihuje jeho pocity krátce po smrti maminky, slavné folkové písničkářky Kate McGarrigle. Rufus i na ni krátce zavzpomínal a připomněl, že s přáteli hudebníky, mezi nimiž nechybí např. Rufusova neméně slavná sestra, Martha Wainwright, Norah Jones, Antony a další, vytvořili album (Rufusovo již osmé) k poctě Kate, která zemřela na zvláštní druh rakoviny. Deset dolarů z každého prodaného alba jde na podporu výzkumu a léčby tohoto zákeřného druhu rakoviny. Diváci si mohli ve foyer divadla dvou CD zakoupit a po skončení koncertu také Rufusem nechat podepsat, jelikož umělec, který zbožňuje své diváky, souhlasil s otevřenou autogramiádou.

Wainwright zahrál také finální skladbu ze své romantické opery Prima Donna, Les Feux d´Artifice t´Appellent, která je určena pro stárnoucí divu, jejíž kariéra je u konce, a pro niž ohňostroje září již jen krátce.

Ke konci večera Rufus vyjádřil své díky osudu, který z jeho pohnutého života nakonec nevytvořil velký nesmysl, ale naopak hluboký smysl, který umělec dovršil svatbou se svým partnerem Jörnem Weisbrodtem a zplozením dcerky Vivy s Lorcou Cohen, dcerou Leonarda Cohena.

Způsob, jakým Rufus otiskuje své zjitřené emoce do hudebního vyjádření, je považován za originální a unikátní, Elton John dokonce prohlásil, že „Rufus je největším písničkářem planety“.

Skladby v Rufusově živém podání působí stejně dobře jako studiové nahrávky, neschází jim hluboký sugestivní prožitek, nicméně, v průběhu večera se hudebníkovi několikrát stalo, že si popletl noty – divák by si možná chyb ani nevšiml, nebo by je velkoryse toleroval, kdyby umělec neměl zapotřebí znovu a znovu si přehrávat pokažený prstoklad, než dosáhl kýženého výsledku.

Divákům tak při vší Rufusově upřímnosti a preciznosti nezbylo, než se trapně usmívat a doufat, že už se to nestane. Ale stalo, celkem čtyřikrát či pětkrát v průběhu večera – a umělec to sváděl vždy na ducha Mozarta, který mu hru kazí, protož jej pronásleduje už od doby, kdy Rufus kdesi v nočním klubu prohlásil, že je mnohem lepší než Mozart.

Snad kvůli těmto doznaným chybám, které na jeden koncert byly až příliš časté a narušily mnohdy divácký prožitek z prezentované písně, bylo znát značnou míru nevole, s níž diváci na konci koncertu povstávali postupně ze svých židliček, aby při standing ovation vyjádřili hudebníkovi úctu. Také poslední přídavek byl přijat velmi vlažně, několikavteřinovým potleskem, protože i v něm udělal Rufus chybu.

Všechna čest, hudebník předvedl opravdu skvělou one-man-show, ukázal, že má skladatelský, pěvecký a virtuózní (v případě klavíru) talent, ale snad by bývalo bylo lepší, kdyby se někdy nesnažil hrát vše zpaměti, nebo měl alespoň pro jistotu někde poblíž noty. Jedna nezdařená věc by se dala považovat za roztomilou, ale přece jen, čeho je moc, toho je příliš.


 




  Obrázky ke článku

 

Více obrázků   


  Doporučujeme


  Hejbejte.se!




 






Bavte.se: Kolektiv  |  Napište nám  |  Připojte se k nám  |  © Copyright 2005 - 2006, iD-SIGN, Všechna práva vyhrazena