neděle 17.11.2019, svátek má Mahulena




Úvodní stránka
Kultura dnes
Kam zítra
Multikina
Kalendář akcí
Začíná za chvíli



Všechna města
Hledejte v 



  Rubriky







Zázračné talenty moderní doby aneb Děti flamenka na Kytaře napříč žánry


22.10.2013 | 12:00
 
V neděli 20. 10. 2013 byl v rámci hudební přehlídky Kytara napříč žánry, poprvé v historii festivalu, uveden také film s hudební tematikou, první celovečerní film režisérky, někdejší reportérky a vystudované antropoložky Kateřiny Hager, Děti flamenka.
Příběh dvou mimořádně nadaných dětí, které pocházejí z extrémně odlišných světů, ale spojuje je láska k flamenku, je zpracován způsobem, který chytí ať už milovníky flamenka, tak dobrého dokumentárního filmu. Je sugestivní, autentický a v odkrývání zázemí, zákoutí a úskalí na cestě obou slavných chlapců jde skutečně do hloubky.

V pouhých 12 letech vydává Amós Lora své první album s názvem Cerro Negro, pojmenované podle hory v oblasti španělské Almerie, která je mu blízká, a kde se vlastně nejvíce flamenku naučil. Od tří let se věnuje kytaře a skládá svou vlastní hudbu. Představuje rodící se hvězdu mezi kytaristy ve Španělsku, které vzdal hold – mimo jinými – i celosvětově uznávaný Paco de Lucía.

Chlapec vyrůstá v romantické a malebné Salamance, v čistém, pohádkovém městečku, které bylo v roce 1988 prohlášeno za památku UNESCO a které patří mezi nejslavnější španělská univerzitní města. Jeho rodiče jsou velmi dobře situováni, bydlí v krásném domě v klidné čtvrti a svému jedinému synovi se věnují s naprostou oddaností jeho talentu. Chlapec cvičí na kytaru s železnou pravidelností pět hodin denně, dochází do prestižní flamencové školy a na základní škole má zavedený individuální studijní plán, aby mohl jezdit na vystoupení a především do andaluské oblasti, kam se odmalička jezdí inspirovat a učit flamenco do velmi specifické čtvrti v Almerii. V městečku, kde se v roce 1965 natáčel film Pro pár dolarů navíc, žije množství přistěhovalců, především z blízkého Maghrebu. Ve staré části situované nad mořem pobývá také cikánská komunita, která odchovala už řadu flamencových kytaristů, mimo jinými třeba i Tomatita, který se pak sám stal jedním z Amósových učitelů a který je hlavní hvězdou letošního 16. Festivalu Kytara napříč žánry.

Amós je své kytaře oddaný – neumí si představit, že by měl žít jinak než jako hudebník a kytarista jezdící po světě s kytarou. Cítí, že je odstřižen od svých spolužáků, ale vyhovuje mu to, vystačí si sám – se svou kytarou. Jeho tik ve tváři umocňuje dojem, že je skutečným géniem.

Oproti tomu je třináctiletý Abraham Motos, charizmatický zpěvák flamenca, neustále obklopen buď svými spolužáky, a zejména spolužačkami, které ho milují pro jeho spontánní, úchvatný zpěv, nebo doma svými třemi sourozenci či četnými bratranci, sestřenicemi, tetami, strýci a dalšími příbuznými, kteří žijí společně v komunitě španělských cikánů na periferii Madridu, ve čtvrti Caño-Roto („Rozbité potrubí“).

Přestože Abraham tvrdí, že je plachý a že se stydí zpívat, divák se nemůže ubránit pocitu, že je to jen jakási žádaná póza, že se chlapec velmi rád předvádí a miluje společnost, ostatně jako celá jeho rodina, které je silná dispozice k socializaci s ostatními prostě daná.

Abrahamova rodina je chudá, maminka je na mateřské a otec pracuje jako metař. Na kameru živitel rodiny přiznává, že Abrahamovy koncerty řídí on, že on určuje cenu Abrahamova vystoupení – a pravděpodobně tedy potom s penězi také dále nakládá. Je zřejmé, že Abrahamův zpěv rodinu živí.

Chlapec je, jak už bylo naznačeno, oblíbený ve škole, ale vzdělání se příliš nevěnuje. Ani svůj zpěv nijak netrénuje. Chápe jej jako dar od boha, na kterém nemusí už dále pracovat, takže jeho zpěv vychází z rozjitřených emocí pubertálního chlapce, ale nikoli z pečlivého tréninku. Flamenco představuje pro Abrahamovu rodinu nejen způsob vyjádření jejich gitano identity, společenský rituál, způsob zábavy, ale v neposlední řadě také důležitý motivační prvek k důstojnosti a hrdosti. Všichni v komunitě vycházejí z předpokladu, že se flamencoví gitanos umělci s flamencem v krvi už rodí. Snad proto má Abraham pocit, ve kterém ho rodina udržuje, že talent není třeba posilovat, že hlavní je, aby neztratil hlas v období mutace, aby se mu příliš nezměnil, nebo aby si ho nevykřičel při emotivním zpěvu příliš brzy. Druhou největší starostí Abrahamovy rodiny je, aby chlapec, zvyklý na snadné a rychlé vydělávání většího množství peněz, nepropadl drogám: ostatně, jedna z písní, která ve filmu zazní a kterou nazpíval Abrahamův příbuzný, se jmenuje “Mladistvá delikvence” a reflektuje problém drog a kriminality mezi mladými gitanos.

Kateřina Hager se snažila jít ve svém natáčení skutečně do maximální hloubky, a tak zachycuje ve svém snímku i tradiční flamencovou sešlost španělských gitanos, „juerga“. Ta začíná kolem třetí hodiny ranní, končí pozdě nad ránem a představuje intenzivní prožitek z oslav, kdy ženy tančí, muži popíjejí a vyzpívávají své emoce ve spontánních flamencových improvizacích.

Film o dětské slávě, cestě, která k ní vede, a pulsující subkultuře flamenca líčí také Amosův výstup na Kytaře napříč žánry v roce 2012. Cílevědomý chlapec tehdy po koncertě oznámil, celý nešťastný, že ve svém vystoupení udělal dvě chyby.

A tak, zatímco svérázný kytarista Amós koncertuje po světě, skládá svou vlastní hudbu a získává uznání, živelný zpěvák Abraham navazuje na bohatou tradici flamenkového zpěvu ve své rodině a žije v pravém slova smyslu své dětské carpe diem, aniž by myslel příliš na to, kam povede jeho cesta zítra.

Film vedle autentické exkurze do světa flamenkové hudby a fascinující hudební kultury španělských cikánů tudíž nabízí intimně laděný pohled na dvě odlišné cesty předávání hudby a životní filozofie z otce na syna.

Jak říká Kateřina Hager: „Flamenco mě zaujalo nejen jako umění, ale také jako svébytná kultura, jako komplexní hudební jazyk, který slouží nejen k vyjadřování těch nejsilnějších lidských emocí, ale dokáže stmelovat i ty, kteří ho ovládají.“ Kateřina Hager strávila mnoho let ve Španělsku a ve svém dokumentu chtěla původně zapojit i zapojit i taneční složku, nicméně spolupráce v tomto ohledu nevyšla.

Na kvalitě filmu a jeho celistvosti tato skutečnost ale nic neubrala. Kateřina Hager velmi šikovně využívá ilustrativních záběrů rozdílných prostředí, v nichž se chlapci pohybují, a volí inovativní záběry skrze například zrcadlové reflexe. Střih (Lucie Haladová) a kamera (Aleš Blabolil) umocňují autentičnost filmu, jeho sugestivnost a rozmanitost prostředí, kde se rodí sláva.

Vzhledem k diváckému i kritickému úspěchu tohoto filmu lze doufat, že festival Kytara napříč žánry zavede hudební dokumenty jakou stálou součást svých přehlídek pro další roky.

Po projekci filmu následoval strhující krátký koncert, v průběhu kterého vystoupila tanečnice Virginie Delgado, kytarista Morenito de Triana a cajonista Michal Caba.

Virginie Delgado, rodačka z Madridu, začala studovat tanec ve 12 letech, takže svůj talent, podobně jako hrdinové filmu Katřeiny Hager, začala rozvíjet velmi brzy. V roce 2005 se stala členkou souboru Triana, se kterým se v Madridu zúčastnila choreografické soutěže v oboru španělský tanec a flamenco.

Elegance, osobitost a individuální styl jsou hlavní charakteristiky tanečního projevu této madridské umělkyně, která je českému publiku dobře známá, neboť se v roce 2011 se představila jako choreografka a tanečnice ve dvou projektech: v červnu v představení "Vuelvo por mis alas" (Vracím se pro svá křídla) Federico García Lorcy, kde účinkuje spolu s kytaristou Petrem Vítem a hercem Tomášem Hanákem, a na podzim absolvovala turné s představením "Al alba", pro které složil hudbu slovenský kytarista Morenito de Triana.

Tento slovenský flamencový hudebník, zpěvák a kytarista začal studovat jako samouk a později se zdokonaloval u kytarových mistrů. V roce 1999 účinkoval na speciální akci pro Septet Paco de Lucíi při příležitosti jejich pražského koncertu. Účinkuje v Paříži, Vídni, Španělsku a dalších zemích, kde vždy nadchne svým svérázným flamencovým výrazem a komplexností. V současné době je stálým členem bratislavské jazzflamenco skupiny Los Remedios, se kterou vystupuje na Slovensku, v České republice a dalších sousedních zemích.

Působivý koncert, který byl pro diváky do značné míry překvapením, tak nalákal skvělou ochutnávkou na koncert Tomatita se skupinou a tanečnicí Palomou Fantovou, který proběhne 1. 12. 2013 v Divadle Hybernia.


 




  Obrázky ke článku

 

Více obrázků   


  Doporučujeme


  Hejbejte.se!




 






Bavte.se: Kolektiv  |  Napište nám  |  Připojte se k nám  |  © Copyright 2005 - 2006, iD-SIGN, Všechna práva vyhrazena