čtvrtek 19.9.2019, svátek má Zita




Úvodní stránka
Kultura dnes
Kam zítra
Multikina
Kalendář akcí
Začíná za chvíli



Všechna města
Hledejte v 



  Rubriky







Colours of Ostrava 2012 - Festival v kulisách jiné planety


21.7.2012 | 12:00
 
Aneb jaké to vlastně bylo na letošním festivalu Colours of Ostrava.
Příjezd na jeden z největších tuzemských festivalů nebyl zrovna jednoduchý. Bloudili jsme Ostravou a hledali místo konání největší ostravské atrakce nejméně půlhodinu. Zmatení obyvatelé nás posílali křížem krážem a konečně ukazatel: Colours of Ostrava! A opravdu, po 200 metrech a předchozích mnoha nadávkách na neschopnost organizátorů a naši orientaci se před námi vylouplo obří industriální panorama dolních Vítkovic. U vchodu nás prošacovali, zabrali nám deštníky a nápoje a pak už hurá do víru hudby, kterou v běžných rádiích nehrají.


Celkové místo konání mě uchvátilo mnohem silněji než hudební produkce samotná, ač výběr byl velmi pestrý a okázalý. Avšak genius loci byl tak silný, že jsem první večer jen chodila okouzleně pod všemi těmi trubkami, věžemi a tunami nepochopitelného železa. Po setmění bylo vše osvětleno barvami ve škále duhy a člověk žasl, že něco takového bylo možno stvořit, využít a zachovat. Pro tuto industriální krásu ale bylo nutno trochu trpět, jelikož struzka, pokrývající povrch skoro celého areálu, byla náročná k chození, nemluvě o vozíčkářích, kteří měli s terénem ještě větší problém.

Pro mě osobně bylo z hlediska místa pořádání festivalu největší touhou výstup na vyhaslou vysokou pec č. 1, kdy prosklený tzv . skipový výtah vyvezl výhledu chtivé do výšky 60 m, odkud byl zcela impozantní pohled na celé dolní Vítkovice a celou Ostravu. Prohlídkový okruh prochází několika patry i samotným jádrem dnes již vyhaslé pece, kde se dříve pohybovala teplota více jak 1000 stupňů Celsia. A toto vše lze vidět v noci.

Festival byl rozdělen do několika scén podivných názvů podle sponzorů, asi nejoriginálnější stage byla umístěna v bývalém plynojemu s názvem Gong, jehož konstrukci navrhl architekt Josef Pleskot a vytvořil z něj kulturně-společenské a výukové centrum, které je využíváno i mimo festival. Víceúčelový sál pro 1500 osob je přikryt střechou – zvonem, který byl nadzvedáván o několik metrů po dobu 11 dní!

V plynojemu se kromě koncertů konalo promítání filmů, na jiných scénách se odehrávala taneční a divadelní představení, na programu bylo také několik workshopů včetně diskuzního fóra časopisu Reflex, na jehož obálku jste se mohli dokonce nechat vyfotit.

Za první dva dny navštívilo festival 30 000 fanoušků. Masu lidí návštěvník pocítil hlavně v momentech, kdy skončila produkce na jednom z hlavních pódií a celý dav se přesunoval k druhému pódiu, což mělo zase výhodu v tom, že se koncerty zvukově netloukly. Maximálním plus bylo dále třídění odpadu a vratné kelímky na pivo, takže všude bylo po celou dobu festivalu čisto.

Nutno poznamenat problémy ubytováním. Ačkoli mělo stanové městečko umístěné přímo v areálu několikatisícovou kapacitu a 24 hodinové hlídání bezpečnostní agenturou, došlo zde k pár nemilým faktům. Stany bylo možno rezervovat předem, tudíž přijel-li někdo bez rezervace přímo na místo, většinou se do kempu nedostal a musel využít druhé možnosti za stejnou cenu– 10 km vzdáleného stanového městečka v Landek Parku, kam sice byla zřízena kyvadlová doprava, avšak při dešti přemisťování příjemné nebylo.

Co se týká největších hudebních lákadel festivalu, tak ani zde neproběhlo vše hladce. To že onemocněla původně největší hvězda festivalu, islandská zpěvačka Björk, se stane. Avšak koncert dalších dvou TOP STAR – Bobbyho McFerrina a Alanis Morissette byl zvukařským propadákem. Bob Mc Ferrin zde výjimečně vystoupil „open-air“ a navíc s vokálním triem WeBe3, které tomuto vokálnímu fenoménu nedalo příliš velký prostor, šťávu nezáživnému a hlavně absolutně neslyšitelnému projevu hudebníků dodal již tradičně skvělý Dan Bárta, nebýt obřích obrazovek po stranách pódia, poměrně monotónní a tiché pobrukování nedávalo ozvu pověsti McFerrina - hvězdy světového formátu.

Jelikož svého vlastního zvukaře měla i Alanis Morissette, dopadla stejně. Naprosto nevýrazný projev písničkářky nezachránily ani její největší hity Ironic či Thank You. O největší hudební pecku festivalu se tak postaraly dvě úplně jiné zpěvačky, a to temperamentní a strhující senzace francouzské hudební scény – ZAZ, a pak v samém závěru festivalu americká R&B zpěvačka Janelle Monáe, jmenovat výčet dalších opravdu úžasných hudebních zážitků by šlo dlouho, pár jich nelze nezmínit. Unikátním propojením byl koncert Antonyho and The Johnsons s Janáčkovou filharmonií Ostrava, zcela odlišně pak roztancoval publikum energií našlapaný elektroswing formace Parov Stelar Band a neutuchající touhou po životě pak ozářilo deštivé momenty seskupení vozíčkářů z Konga Staff Benda Bilili. Zajímavou podívanou byla skupina čtyř dračic z Osla – Katzenjammer, dánský hudební mix kapely Dánjal anebo podmanivý indie pop ze země Björk, Islandu, seskupení Hjaltalín.


Hádanka pro ty, co na tomto festivalu ještě nikdy nebyli: Víte, kdy jsou Colours of Ostrava opravdu, ale opravdu barevné? Když zpoza ostravských industriálních Hradčan vykoukne duha.

Jedenáctý. ročník Colours už barevnější být nemohl…

text: Monika Millianová




 




  Obrázky ke článku

 

Více obrázků   


  Doporučujeme


  Hejbejte.se!




 






Bavte.se: Kolektiv  |  Napište nám  |  Připojte se k nám  |  © Copyright 2005 - 2006, iD-SIGN, Všechna práva vyhrazena