čtvrtek 19.9.2019, svátek má Zita




Úvodní stránka
Kultura dnes
Kam zítra
Multikina
Kalendář akcí
Začíná za chvíli



Všechna města
Hledejte v 



  Rubriky







Kytarová legenda rozvířila sál Městské knihovny


15.4.2012 | 0:00
 
„Už hraju skoro jako Hladík, Radim Hladík“, zpíval v písničce Skladník Petr Kalandra a já si tuto písničku vybavím vždycky, když o Hladíkovi zaslechnu.
Koncert Radima Hladík a Blue Effectu 12. dubna ve velkém sále Městské knihovny byl poněkud netypický právě v tom, že se publikum nemohlo komíhat v rytmu bigbítu a ani si pěkně po rockersku zápálit cigárko k pivu. Jakmile se však člověk zanořil do měkkých křesílek sálu, soustředěně se ocitl v říši říše kytarových tónů, které na nástroj vydával tento pomyslný král české elektrické kytary. Ve svých 66 letech ukázal Radim Hladík v průměru ne zrovna nejmladšímu publiku, že stárnout se dá i jinak, a to ve stylu pořádného hudebního nářezu.

Radim Hladík se do historie českého bigbítu zapsal již ve druhé polovině šedesátých let jako člen legendárních Matadors. Ti se stali brzy stali nejlepší českou rhytm and bluesovou kapelou se dvěma hlavními vokalisty Vladimírem Mišíkem - Karlem Kahovcem. Po rozpadu Matadors založil Hladík na podzim roku 1968 svou skupinu Blue Effect.

Svěžímu zvuku celého koncertu z velké míry přispělo současné složení kapely - zpěvák ve vedlejší a přesto hlavní roli Jan Křížek (ročník 1974), který v sobě nezapřel minulost frontmana v dnes již neexistujících Walk Choc Ice, dodal Blue Effectu další rozměr svou pěveckou výrazností, temperamentem a spoluprací s publikem.
Čtyřku ansámblu doplnil baskytarista Wojttech (ročník 1981) a bubeník Václav Zima, zkušený hudebník, který narozdíl od mladších kolegů působí pouze s kapelou Blue Effect. Vtipným momentem koncertu byl jeho technický „zápas se šlapkou“, pohotový humor a komentáře Radima Hladíka v předělech dodaly koncertu další rozměr.

V průběhu koncertu zazněly klasické fláky Modrého efektu, pár předělávek Beatles, nechybělo ani Kuře v hodinkách - píseň ze stejnojmenné nedávno znovu pokřtěné desky. Povinně a s radostí jsme si vychutnali nádhernou lidovou Ej padá rosenka, která se díky geniální improvizaci souboru neomrzí nikdy. Jedna z nejznámějších písní Sluneční hrob zazněla hned dvakrát, z toho podruhé na samém konci, kdy celý text odzpívalo publikem.samo.

Zkrátka a dobře, není nadto si občas zajít do knihovny - třeba i pro pořádnou, skvěle nazvučenou muzikální nálož.

Monika Millianova




 




  Obrázky ke článku

 

Více obrázků   


  Doporučujeme


  Hejbejte.se!




 






Bavte.se: Kolektiv  |  Napište nám  |  Připojte se k nám  |  © Copyright 2005 - 2006, iD-SIGN, Všechna práva vyhrazena