čtvrtek 19.9.2019, svátek má Zita




Úvodní stránka
Kultura dnes
Kam zítra
Multikina
Kalendář akcí
Začíná za chvíli



Všechna města
Hledejte v 



  Rubriky







Vietnam - Hanoj a okolí II


29.10.2011 | 15:00
 
Cokoli se vyskytuje na periferii Hanoje, dá se více méně považovat za venkov. Opět je to prostor plný kontrastů, nádherných velkých domů (venkovských sídel bohatých), rodinných chalup (starých domů, kde se nežije, ale kde je vytvořen jakýsi rodinný chrám s fotkami členů rodu) i malých polorozbořených pastoušek slepených z kusů dřeva, železa, hlíny, slámy a rozbitých pálených cihel.

Lidé na vsích jsou velmi chudí, chodí často bosí, mají málo zubů, nebo chrup úplně zčernalý, ale přesto z nich čiší zvláštní spokojenost, nebo klid, nebo co to vlastně je, co je drží pohromadě...

Na periferiích měst, které jsou vesměs podmáčené vodními plochami, se pěstuje rýže a čaj. Poblíž Hanoje existují známé oblasti plné čajových plantáží, například v provincii Thai Nguyen. Do provincií jezdí párkrát za den mikrobusy, které jsou přeplněné k prasknutí, tím spíše, že se ulička mezi sedadly postupně ještě zastavuje malými plastovými židličkami, na které si sedají další cestující, kteří čekají u okrajů silnic a přistupují v průběhu cesty - většinou se jim jen přibrzdí (autobus celkově jede celou dobu rychlostí cca 60 km/h) a stejně tak i když vystupují. Ti, co přistoupí už moc pozdě, musejí prostě stát. Takže je běžné, že se do mikrobusu pro třicet osob nacpe necelá stovka cestujících - ostatně, s autobusy ve městě to není o mnoho lepší.

Vietnamská umělecká kultura by se dala ohodnotit jako vcelku velký kýč. Na druhou stranu, někdy i ten kýč dokáže být docela krásný. Jak už jsem psala, některé obrazy v restauracích, kde jsou vykreslena romantická zátiší s pagodou, jezery a stromy, jsou docela pěkné. Dokonce tu můžete koupit nádherná přáníčka, ručně lepená ve stylu koláže, tvořená z kusů látek a jiných materiálů, domalovávaná akrylem nebo olejem. Zobrazují většinou nějakou krajinu u vody nebo krásné ženy s útlými pasy v dlouhých šatech, respektive v tradičním kostýmu, který tvoří široké kalhoty a přilnavé šaty s dlouhými rozparky po stranách. Na vietnamských ženách tyto róby vypadají skvěle už proto, že jsou velmi štíhlé a často menší. (Do druhého těhotenství si navíc udržují téměř dívčí obličej.)

V divadle vodních loutek Thang Long v Hanoji.

Vietnamským tradičním uměním, které musí zaujmout snad každého, jsou vodní loutky. Tento druh her s figurkami vyřezanými ze dřeva (někdy váží až 15 kg) má své kořeny v 11. století, kdy se na zavodněných rýžových polích snažili sběrači nějak zabavit, aby si zkrátili dlouhé chvíle. Jedná se o kulturní fenomén typický pro severní Vietnam, pro oblast delty Červené řeky. Dnešní představení se hrají v divadlech, zejména pak v divadle vodních loutek Thang Long v Hanoji, a to v bazénku, kde voda sahá vodičům loutek po kolena - od prostranství vyhrazeného pro loutky je odděluje bambusový závěs. Představení jsou provázena mluveným slovem a tradiční hudbou - obojí zajišťuje sbor umístěný vedle bazénku.

Tradiční hudba tvořená houpavými tklivými tóny bývá velmi podmanivá. Oproti tomu místní pop působí, jakoby někdo „zbigbítoval“ klasiku…navíc videa k popovým písním připomínají svou trapností záběry z hitů 80.let.
Častým motivem je láska, záletnictví, rozchod apod. s tím, že se v každém klipu nutně musí objevit nějaké dětinské pošťuchování mezi holkou a klukem, tj. nejdřív holka „bije“ kluka a on se tak trochu brání, někdy ji taky něčím plácne (polštářem, papírem) a nakonec ji samozřejmě chlapsky objímá…i když, s těmi pánskými sestřihy tady lze pochybovat, jestli se jedná o kluka…

Podobně šílené jsou televizní filmy a seriály, často odkoupené od Číny a Koreje. Kromě absurdního děje, ubohých monologů a rozvleklých dialogů s teatrálně křečovitými výrazy herců je na nich trapné i to, že nejsou dabovány, ani otitulkovány, ale jednoduše k nim jeden hlas poskytuje simultánní překlad – což hrubě připomíná začátek devadesátých let v Čechách a strohé jednohlasé překlady k americkým filmům…však si na to všichni pamatujeme, minimálně díky Troškovi a filmu Slunce, seno, erotika.

Jinak televize je tu úplně na každém rohu. V restauracích, v barech, v menze, na pokojích. Hraje neustále a dost nahlas.

Veškeré místní reklamy a billboardy se obejdou bez fotek a klipů polonahých žen – v Evropě už reklama na sprchový gel nebo tělové mléko musí nutně obsahovat záběr nahé ženy…tady to tak není, je to všechno mnohem pokornější, na reklamních fotkách vidíte tak leda ženy v krásných upnutých šatech, s ladnými křivkami a nádhernými dlouhými vlasy…a má to mnohem větší kouzlo, popravdě…a taky vám pak stačí, když si vezmete trochu kratší sukni a kluci šílí…u nás holky aby si braly kraťasy, ze kterých jim lezou půlky hýždí, aby na sebe upozornily… trochu to teď přepínám, ale v principu se tady podobnému pocitu nevyhnete. A když jsme u toho – na každém rohu tu jsou vyvěšeny plakáty varující před HIV a zdůrazňující, že ostražitosti není nikdy nazbyt.


Typická místní kuchyně.

Napsala: Martina Doležalová



 




  Obrázky ke článku

 

Více obrázků   


  Doporučujeme


  Hejbejte.se!




 






Bavte.se: Kolektiv  |  Napište nám  |  Připojte se k nám  |  © Copyright 2005 - 2006, iD-SIGN, Všechna práva vyhrazena